501st legie kapitola 5
Kapitola 5: Past
Vader měl opět po nepříliš dlouhé době chuť někoho uškrtit. A nemuseli to být ani prchající povstalci, jejichž únik mu nahlásili vojáci. Mohl to dost dobře být třeba i muž, který stál před ním v holografické podobě.
„Takže ta záležitost na Murkhaně je vyřízena.“spíš oznámil, než se ptal císař Palpatin.
„Ano, můj pane.“
„Slyšel jsem o tom. Stejně, jako o dalším jediovi...“odmlčel se Palpatin s vychytralým úsměvem.
„Mistře, mám zde stále jednu záležitost... S těmi uprchlými povstalci. Na Muunilistu.“
„Myslel jsem, že jsi na to místo poslal tvoji 501. legii?“
Vader zatnul zuby. Pochopitelně, že císař musel vědět do písmene přesně, jak se události seběhly. A Vader si zvykl brát selhání 501. za své vlastní. Byl ale Sith-nesměl to dát najevo.
„Ta opět selhala, můj mistře.“
„Cítím, že by ses toho úkolu rád ujmul?“
Temný lord váhal, jestli se má chopit příležitosti. Všechno ale nasvědčovalo tomu, že tím by zapadl do Sidiousovi hry. Tu radost mu nechtěl udělat.
„Ne... Můj mistře. Přenechám tu záležitost jednotce klonů.“
„Například... Tvému oblíbenému kapitánovi Mynockovi?“ zašklebil se Sidious.
Vader si vduchu vynadal. Zjevně již byl do zmíněné hry císaře zapleten. Ten byl totiž jako vždy příliš dobře informován i o těch nejmenších maličkostech. Například jako o zradě donedávna oddaného vojáka.
„Musíš pochopit, že tohle nejsou již tvé povinnosti. Přileť na Coruscant, mám pro tebe další informace.“zakončil Sidious hovor, když si dostatečně vychutnal bezmocnost svého učedníka. Ten se nyní těšil víc než kdy jindy na den, kdy bude dost silný, aby s tím mužem zkoncoval.
* * *
Vzdánlivě obchodní loď z Chandrilly byla zastavena uprostřed hlubin vesmíru. Mezi neobyvatelnými planetami ji napadl imperiální dreadnought. Měla stejný protáhlý tvar, velikost měla však sotva poloviční, a výzbroj takřka nulovou. Bylo to nutné pro ukrytí její pravé mise-převoz odpůrců císařova Nového řádu. Nikdo nevěděl jak, byli však odhaleni.
„Naloďují se!“vykřikl velitel jednotky dobrovolníků, odhodlaných zničit impérium. Devítičlenné jednotky odhodlané zničit impérium.
„Podle plánu. My budeme bránit vchod. Druhá skupina si pohlídá strojovnu, třetí můstek. Čtvrtá setrvá v záloze, kdyby to někdo z nás nezvládl, a pátá se rozptýlí, a bude imperiály přepadat dle libosti.“oznámil stroze voják, starající se v první jednotce o komunikaci. Pak zaujali pozice, a namířili své různorodé blastery, většinou pozůstatky z klonových válek, na dveře.
Očekávali, že je roztrhá nějaká výbušnina, a po několika granátech dovnitř vpadne četa klonů. Místo toho však kov prorazila rudá čepel světelného meče.
„Generále, to vypadá na temného jediho.“oznámil komunikační důstojník.
Čepel dokončila ovál a nastala sekunda ticha, kdy se nikdo neodvážil ani mrknout. Záře i zvuk světelného meče ustaly. Ozvalo se několik těžkých kroků. To už většině vzbouřenců tekl pot po čelech.
Napětí vystřídala prudká palba, když vyříznutý oblouk prudce vylétl do řad povstalců. Dva na místě pohřbil, ostatní se včas klidili z jeho cesty, a přidali se k obraně.
Nikdo si neuvědomil, že vlastně nevidí soupeře. A nikoho to nezajímalo. Všichni měli zato, že dostatečné množství výbojů zničí cokoliv. Cokoliv, ale ne lorda ze Sith, ukrytého za hustým kouřem ve vchodu.
Po půl minutě střelba opět ustala. Neklid se promněňoval v hrůzu. Tu temný lord ještě nenápadně přiživoval. Nakonec jeden mladší povstalec nevydržel, a s křikem se obrátil na útěk. V ten moment se z dýmu vynořila zlověstná rudá čepel následována svým pánem-Darth Vaderem.
Meč protnul hrudníky nejbližších dvou mužů, ještě jednou tolik se jich zhroutilo pod svými výstřely. Vader hodil svoji zbraň za prchajícím, a probodl mu srdce. Zbývající dva povstalci na něj namířili své pušky. Tedy do doby, než Silou jednou z nich otočil, a způsobil, že povstalec zastřelil svého spolubojovníka. Pak si ještě naposledy pomohl svojí mystickou mocí, aby zdvihl posledního člověka téměř až ke stropu, a začal ho rdousit. Ani se neobtěžoval na něj podívat, zkrátka jen prošel kolem, sebral svoji zbraň, a pokynul jednotce klonových vojáků, že může bezpečně vstoupit.
Rebelové se rychle opevňovali na důležitých pozicích, aby se připravili na vojáky impéria. Temný pán však měl jiný cíl. Netušil však, že z můstku byla ještě před zablokováním komunikace odeslána jedna rychlá zpráva...
* * *
Povedlo se! Mynock se znovu vypařil z armády. Ale tentokrát byl rozhodnutý, že se nevrátí. V Palpatinově novém řádu by ho stejně nejspíš čekala poprava. Teď zbývala jedna důležitá otázka: Co dál? Chvíli uvažoval, než se rozhodl nasměrovat svůj stíhač na trasu Ebon Hawku IV. Uvědomil si totiž, že teď vůbec netuší co by měl dělat, a povstalci by mu mohli pomoct. A nebo ho také zabít...
* * *
Když se Ebon Hawk IV vynořil z hyperprostoru, byl již křižník impéria pryč. Vrak menší lodě se stále vznášel na původním místě. To se nedalo říci o Von-Malově skupině, která vyslyšela žádost o pomoc, a odbočila z trasy na Correlii, na kterou po rychlé debatě letěla.
Von-Mal Kota, Dafkin Kradur, Hiss Dalkwalker i oba technici z posádky Ebon Hawku se vydali na průzkum. Prošli spojovací šachtou a ocitli se v chodbě, kde proběhl úvod bitvy.
„Světelnej meč.“zabručel Hiss Dalkwalker, po rychlém porhlédnutí mrtvol. „Moc si ani nevystřelili. Odhaduju to na Vadera, nebo temnýho jedie.“
„To se mi moc nelíbí.“ prohlásil nervózně jeden z techniků neustále se stranících od ostatních. Von-Mal vlastně ještě ani nevěděl, jak se jmenují, a rozkazy jim posílal většinou přes Eibu.
„Klid. Kdyby tu čekali, tak jsme už mrtví.“
„Pokud ovšem třeba jen nehlídají můstek?“
„Tak to brzy zjistíme.“
„Jakto?“
„Zrovna tam totiž jdeme. A vy dva z lodi dostanete informace o co tu šlo.“
Protesty jak se ukázalo neměly valný význam, a tak pětice vyrazila. Byla čím dál zvědavější, a také nervóznější s každým mrtvým mužem a s každou dírou v trupu, na kterou narazili. A že jich tady bylo dost. Impériu zjevně nevadilo házet granáty na palubě lodi.
Když dorazili k cíli, měli to štěstí, že nemuseli dveře můstku páčit vlastnoručně, klonovaní vojáci to již udělali za ně. Patrně se také postarali o zbytek toho, co viděli-povražděné vojáky a diplomaty. Některá těla byla opět rozsekána světelným mečem.
Hiss Dalkwalker se sklonil nad jednou z mrtvol, aby ji prozkoumal. Poté zlostně zasyčel a oznámil: „Toho jsem znal. Z mé rodné Correlie. A byl to...“ převrátil tělo a zvedl malý kovový předmět. Světelný meč. „...jedi.“ dokončil větu.
„To se pak nedivím. Vader na jedie pořádá zátah.“zabručel Von-Mal, zatímco pokynul technikům, ať se nabourají do počítačů.
„Ne, nerozumíš.“ vrtěl hlavou Hiss. „Tohle nebyl jedi, jaký znáš. Byl to konzul. Ti nebojují, světelný meč mají téměř jen jako symbol. Polovinu života stráví učením, druhou pomáháním lidem.“
„No, tak tenhle měl smůlu, že měl ten symbol.“ zasmál se cynicky Von-Mal. Náš problém to není. A co vy dva? Máte něco z těch ovladacích panelů?“ zavolal na techniky.
„To si počkáte, šéfe. Jsou pěkně seškvařený, naštěstí tenhle trochu funguje...“ odmlčel se. „A je to! Mám kompletní přístup!“ Ukázalo se, že největší problém bude s ovládáním. To bylo totiž zcela zničeno, a tak technici museli použít všechny své triky, aby alespoň pomalu mohli listovat mezi soubory. Když se jim to podařilo, Von-Malovi už docházela trpělivost.
„Tak je tam něco, nebo ne?!“vykřikl.
„Jo, něco tu je.“řekl jeden technik.
„Výborně. Co?“
„To se snažíme zjistit, kdybys nám do toho přestal kecat!“okřikl ho druhý. Pak se mu tvář ovšem rozjasnila. „Moment. Tady. Seznam cestujících!“
„Zatraceně, k čemu nám bude seznam mrtvol?“ozval se opět Zabrak. Nikdo však nereagoval. Hiss i Dafkin byli smutně zamlklí, Eibini muži zase měli práci s dešifrováním seznamu. I Von-Mal se náhle cítil provinile a sklíčeně. „Tak dobře. Tak už ale řekněte co byli zač.“
„Proboha...“ vypadlo pouze z jednoho technika.“
„Co?“
„To... To byli všichni... Mám tady osm jediů!“
„Cože?!“vykřikl Hiss Dalkwalker a vyděšeně se rozhlédl. A opravdu stačilo jen vědět po čem se dívat. Na můstku leželo šest téměř stejně oblečených lidí jako byl Hissův známý. A u všech se našel světelný meč. „Proboha... Všichni konzulové. Všichni z Correlie!“ To už na něj bylo moc a sesunul se na zem. „Ti lidé je chtěli odvést do bezpečí. Vader je vyslídil.“ šeptal.
Von-Malovi to však stále dobře myslelo. „Ale jak mohl jeden člověk zabít osm jediů?“
To truchlivě zvedl hlavu i Dafkin Kradur. „Měl s sebou klony. Mnoho klonů. Podívej se na ta těla. Jen dva zabil osobně. A ušla vám ještě jedna věc. Těl jediů je jen sedm. Osmého museli zajmout.“
Hiss se Muunovi zaslzenýma očima zabodl do těch jeho. „Musíme ho najít. Řád jediů nesmí zaniknout!“
„Technici! Zjistěte kam tenhle vrak letěl. Pak odsud vypadneme. Rychle, začínám z toho mít špatnej pocit...“ rozhodl se Von-Mal Kota. Vteřinu poté se však rozhodl ještě alarm: že začne poplašně kvílet. „Proč je muj špatnej pocit ještě horší?“
„Zatraceně! Právě sem skočil Venator! Startují z něj desítky ARC!“
To byl konec rozhovoru. Všichni nechali toho co dělali a řítili se zpátky k propojovacímu tunelu. Mohli jen doufat, že Ebon Hawk IV zachytil hrozbu také...
* * *
Eiba se rychle podívala na radar. „Ajaj.“ konstatovala, když uviděla přichozí hosty. „Pohněte s sebou, nebo budu muset loď odpoutat a zůstanete tam!“ Vlastně už se chystala to udělat. Dvě ARC-170 roztáhla útočná křídla a chystala se pálit. Málem již zmáčkla tlačítko, když se stíhačky náhle otočily. Důvod již nebyl nikdy objasněn, protože obě v ten okamžik explodovaly. Jejich troskami se prohnal stroj z Muunilistu. Za kormidlem seděl Mynock.
„Dobrej den, vespolek, zase se potkáváme.“zavýskl, zatímco sestřeloval další stíhač.
Eiba se ani neptala co tu dělá, oddechla si ale, že nemusí nechat Von-Mala na holičkách. Potom se její přítel ozval, že jsou již v bezpečí na palubě, a konečně odstartovali. Bylo načase, Mynock nemohl zničit dvě eskadry sám.
Ebon Hawk IV se odlepil od vraku a hned ho uvítala sprška palby-poslední kterou kdy ARC-170 vystřelila, než se rozpadla po zásahu střelecké věže, do které se nasoukal jako vždy Dafkin Kradur.
„Zařadím se za vás, moje štíty už dostaly co proto.“ hlásil Mynock. Na povstalcích teď bylo schytávat příliv střel.
„Musíme rychle skočit do hyperprostoru, než...“loď sebou prudce škubla, než mohl Von-Mal doříct větu. „...chytí na tažnej paprsek. Ale na to už je koukám trošku pozdě.“
Posádka na několik momentů stuhnula. „To jako že si jdeme pokecat s 501.?“ byla první reakce.
Mynock dělal co mohl. Ničil stíhače, střílel na zdroj tažného paprsku(i když bezvýsledně) a odlákával od Ebon Hawku pozornost. Přesto o dvě minuty později musel skočit do hyperprostoru a posádka se musela připravit na boj tváří v tvář. Seděla již totiž v hangáru Venatoru a dovnitř se prořezávali imperiálové.
Von-Mal Kota, Dafkin Kradur, Hiss Dalkwalker, Eiba Shino, i dva technici popadli blastery a připravili se na vpád klonů. A ani se moc nenačekali, po několika dalších sekundách dveře odpadly a dovnitř se nahrnuli imperiální vojáci-mrtví. Asi desítka jich totiž padla ihned po zničení dvěří, kdy povstalci pálili naslepo.
Na oslavy však nebyl čas. Další a další vojáci překračovali těla druhů. Palba neustávala. Poté co byl zasažen jeden z techniků však vydal Von-Mal rozkaz k ústupu. Vstupní chodba byla zabrána.
Ještě než mohli utéct se však stalo něco zvláštního. Venator se ošklivě otřásl, až se kloni i jejich protivníci sesypali na zem. Bezprostředně poté se ozvaly nárazy a výbuchy. Rozhlasem se neslo „Posádky do strojů! Posádky do strojů!“
Zabrakovi to myslelo opět ze všech nejrychleji. Zvedl blaster a začal pálit, zatímco kloni stále nechápavě koukali. A pak k jeho úlevě přišel rozkaz: „Všem vojákům, ihned se dostavte k průlezům v sekci čtyři!“ Na to se imperiálové otočili a pod Von-Malovou palbou utíkali splnit rozkaz.
„Tak to by bylo!“ zasmál se Hiss. „Řekl bych že se nás lekli.“
„Mě by spíš zajímalo, co přinutilo velitele křižníku, aby poslal všechny vojáky na jedno místo.“ zamračil se Dafkin Kradur. Na jeho úzké Muunské hlavě to vypadalo zvláštně.
Následovala chvíle ticha a nerozhodnosti. Každý člen skupiny to promýšlel. Nakonec se shodli v jednom: někdo na loď zaůtočil. To by také vysvětlovalo neustále otřesy.
„No, postáváním nic nevyřešíme. Musíme vyřadit ten tažný paprsek.“ rozhodl Zabrak.
Dodatečně se vybavili od mrtvol a pak odešli. Na lodi nenechali stráž, došli totiž k záběru, že by jeden člověk stejně nebyl nepříteli překážkou...
* * *
Bacara za sebou zavřel dveře. Nyní na palubě Venatoru visel v poutech Neyo sám. Tedy, kromě jediho, o kterém věděl že je v podobné situaci, s tím si ale bohužel mohl těžko promluvit, protože se nalézal o několik místností dál.
Na Muunilistu se dopustil chyby. Měl letět s Mynockem. Bacara si byl moc dobře vědom, že ho neomráčil bývalý kapitán blasterovým výbojem, ale bývalý komandér Neyo ranou do týla. A ukázalo se také, že za sebou již nějakou dobu měl císařovi špehy. Jeho jediným štěstím bylo, že byl dlouholetým Bacarovým přítelem, jinak by již ležel v ruinách Muunského města s dírou v hrudníku...
Nebyl však z těch, kdo by se s osudem prostě smířili. Přirozeně vymýšlel plán k útěku. Dal si tedy nejdřív dohromady to, co zaslechl od vojáků z druhé místnosti. Nalézali se poblíž planety Agamar. V hangáru přistál Ebon Hawk IV, což značilo Coruscantské uprchlíky. Kolem se proháněla Muunská stíhačka. A teď někdo útočil na Venator samotný, podle intenzity otřesů museli být pod palbou jiného křižníku.
Než si vše v hlavě složil, nějakou dobu to trvalo. Pak ovšem usoudil, že Ebon Hawkova posádka chce osvobodit jedie, proč by zde jinak také přistávala. Křižník musel být Agamarský. Kdo jiný by se zde tak rychle objevil, aby od infiltračního týmu odlákal pozornost. A konečně se dostal k Muunské stíhačce. To už byl pro jeho hlavu tvrdší oříšek, ale nakonec si domyslel, že v té musel sedět Mynock, který by se nedokázal jen tak vypařit, když se kolem děje něco důležitého.
„Úžasný. To ovšem neřeší jak se odsud dostanu.“ řekl potichu Neyo.
Minuty plynuly. Nápad nepřicházel. Až místo něj přišla příležitost. Loď se zase jednou ošklivě otřásla, což by mu samo o sobě moc nepomohlo. Jenže zároveň se na několik sekund vypnula energie v jeho silových poutech a on upadl na zem-volný!
Moc se nerozmýšlel. Zavolal strážného, ten vešel dovnitř a... padl omráčen na zem. Bylo třeba spěchat. Zabavil mu blaster a rozběhl se na chodbu. Už se chtěl radovat, když mu pět vojáků zastoupilo cestu.
„Kampak, zrádče?“řekl jeden z nich. Jeho poslední věta, protože v ten moment prorazil stěnu vedle něj turbolaserový paprsek a všichni byli vysáti do hyperprostoru. Otvor byl následně rychle zacelen speciální pěnou, takže Neyo ohrožen nebyl. Pomyslel si, jak užitečné mohou být imperiální technologie pro protivníky impéria.
Měl již svůj plán. Bez větších potíží se prostřílel až do jediho vězení, mrtvému strážnému zabavil jeho světelný meč a odemkl.
„Přišli jste mě dorazit?“ zeptal se pohrdavě jedi, který visel opravdu ve stejné poloze, jako před chvílí i on.
„Omyl.“ prohlásil Neyo, když jedimu sundal pouta. „Jdeme dorazit ty, co nás uvěznili.“
„Kdo jsi?“
Neyo si sundal helmu a sklopil oči. „Nepřítel impéria.“ řekl pak smutně. „A zrádce císaře.“ dodal již rozhodněji. „Tady je váš meč, musíme se odsud probojovat.“
A tehdy se objevila první skulina v Neyově plánu, když jedi řekl: „Ale já nejsem bojovník, jsem jen konzul.“
„Cože?!“
„Jsem odborník na sílu, moudrost a porozumění, ne na boj!“
„Výborně, tak mi porozumějte a moudře ode mě odrážejte ty výboje, co se nás budou snažit proděravět, ano?“
* * *
„To byl zase jednou nápad. Vypnout tažnej paprsek, to určitě!“ poznamenala Eiba, zatímco pálila po jednotce klonů, a kryla se v jednom výklenku hluboko v trupu Venatoru.
„Hele, buď tohle, nebo jsme mohli ještě teď sedět na zadku v Ebon Hawku IV!“ prohlásil zase Von-Mal, mezitím však prostřelil vizor dalšího vojáka. „Nemyslíš, že je tohle zábavnější?“
„Hlavně, že se dobře bavíte. Že za pár minut všichni umřem je vám asi jedno, co?“ přidal se k debatě Hiss Dalkwalker.
Smyčka se opravdu utahovala, ale k ovladači tažného paprsku to bylo už jen pár desítek metrů! Bohužel, prvně museli prolomit linii těchto klonů. A vždy, když se už zdálo, že uspějí, na místo dorazilo pět nových mužů.
Pozorovali ještě jednu věc-loď se přestala otřásat. Buď se nalodili imperiálové k nepříteli, nebo nepřítel k nim. V případě první možnosti je brzy obklíčí stovka jednotek a budou popraveni stejně spolehlivě, jako by stáli přivázaní na popravišti...
Eiba ztratila trpělivost, hodila mezi nepřátele detonátor a pak se rychle vyklonila, aby začala s prudkou palbou.
Čas běžel. Nepřátel ubývalo, ale stále příliš pomalu. A když začali opět pomýšlet na úspěch, ozvalo se: „Všem jednotkám, zajistit sektor pět!“ A sektor pět byl právě ten, o nějž ta urputně bojovali.
„Lidi, jestli ne teď, tak už nikdy. Budeme to muset proběhnout pod palbou, možná někdo přežije.“ řekl zlomeně Hiss. Všichni ten nápad pomalu odkývali. Ještě několikrát vystřelili, a chystali se využít situace, kdy chvíli na opačné straně chodby byli jen tři vojáci.
Zhluboka se nadechli, připravili se k běhu. A těsně před vydáním povelu byl jeden klon probodnut světelným mečem a zbylí dva střelami, přicházejícími z druhé strany.
„Co to?“stihl říct Von-Mal, než se v chdbě vynořil chybějící z osmičky jediů konzulů po boku s jedním klonem.
„Kdo jste?“ zeptal se rytíř.
„Někdo kdo chce vypnout tažnej paprsek a vypadnout odsud, tak to neztěžujte a poďte s námi.“ prohlásil Hiss než mohla začít dlouhá debata. A tak šli.
* * *
Agamarský bitevník se odpoutal od imperiálního Venatoru, jakmile zjistil, že mají protivníci přesilu. Záhy pak obnovil palbu, trhající bok lodi na kusy. Na můstku prapodivného křižníku nyní bitvu spokojeně sledoval velitel jménem Kaptah Mika. Nezapomínal ovšem, že za úspěch vděčí jistému muži-kapitánu Mynockovi, jak se představil. Ten ho totiž ke kořisti přivedl.
„Na rychlou zkázu císaře, vojáku!“ prohlásil.
„Ta tak rychlá nebude, pane. Ale děkuji. Mohli bychom se ještě pokusit nerozstřílet ten hangár? Mám tam pár známých.“
„Uvidím co se dá dělat. Zaměřte hyperpohon!“
* * *
Povstalci prchali, a on věděl, že se jim podařilo vypnout tažný paprsek tak, že ho již nikdy nezapnou-světelným mečem. Vader nebude nadšený. Nejdřív ho zklamal bývalý kapitán Mynock, a teď ho má zklamat on, Úhoř? Brzo by mohl být také bývalý kapitán.
„Nepřítel uniká! Zabte je!“ křičel a sám dvakrát bezúspěšně vystřelil. Rázně ho však utnul velitel Bacara, když si vedle něj stoupl a řekl:
„Ne, nikoho nezabíjejte. Omračovací paprsky.“
A právě po tom rozkazu byla zasažena Eiba. Skácela se na zem, a přes naléhání Von-Mala jí již její druzi nemohli pomoct. Vehnali se do své lodě a odstartovali.
„Komandére, zaměřují se na náš hyperpohon, jestli hned nezmizíme, tak tu zůstanem trčet!“ozval se nějaký voják z můstku.
Bacara se nenávistně podíval na prchající nepřátele, mezi nimiž byl i jeho starý známý. Jak rád by je zničil. Místo toho však řekl: „Zbyly nám ještě nějaké stíhačky?“
„Ne, pane.“
„Tak ustupte. Ihned zpět na Coruscant, tady nic nezmůžeme.“
„Rozkaz.“ Podle hlasu bylo patrné, že se mu ulevilo.
„A s tebou si to ještě vyřídím, Neyo!“
* * *
Posádka Ebon Hawku IV si značně oddechla, když vyletěla z hangáru Venatoru. A následně vyděšeně vyjekla, když se sotva deset metrů za nimi mihnul jako jeden velký barevný pruh a zmizel v hyperprostoru.
„To bylo těsný.“ prohlásil Hiss. Neyo obdivně pokyvoval hlavou, jedi místo toho řekl: „Síla byla s námi.“
„Já bych spíš řekl, že s námi byla síla našich a Agamarských blasterů.“ zamračil se Dafkin Kradur. „Pokud vím, Síla nevybojovala bitvu o Muunilist, ani tuhle.“
„Proč jste mě zachraňovali, když mnou pohrdáte?“ zeptal se jedi tak povýšeně, že se na něj leckdo málem vrhnul, protože všichni měli nervy na dranc.
„Aby bylo jasno, zachránil tě tamten maník.“ukázal Dafkin na Neya. „A co jasný není je, proč se s nima vlastně taháme. Zabraku?“
Von-Mal vypadal, jako by se probral z hlubokého spánku. Kdyby neměl za sebou školu zachraň hlavně sebe, nejspíš by se ze stráty Eiby sesypal. Takhle však byl jen hluboce otřesen. „Nech je, Kradure. Teď budeme muset držet spolu.“
„No, vlastně...“ Jedi si odkašlal, „obávám se, že ne. Byl bych docela rád, kdybych mohl letět na Correlii. Chystají něco velkého, a když už nedorazí mí druzi, musím jim pomoct sám.“
„To si nechte na potom. Jdeme si promluvit s naším zachráncem.“ prohodil ledabyle Hiss, který Ebon Hawk IV navedl přímo do hangáru Agamarské lodi.
* * *
„Veritel vés přisme...“ řekl jeden Agamarský člověk mizerným basikem, těsně předtím než posádku Ebon Hawku IV pustil na můstek lodě jejich zachránců. Prošli dveřmi a stanuli před zhruba šedesátiletým mužem jménem Kaptah Mika, který se do nich okamžitě zabodl pohledem. Vedle něj stál dobře známý klon-Mynock.
„Mistře jedi, jsem rád že vás vidím živého.“ poklonil se Agamařan překvapivě. „A vám ostatním pochopitelně děkuje za to, že jste ho z té lodi dostali.“
Von-Molovo druzi vypadali dost překvapeně. Vždyť ten člověk zachránil je! Místo toho se slova ujal Neyo a řekl: „Bylo nám potěšením. Bez vaší pomoci bychom to nezvládli.“
„A mě by zajímalo, kde jste se tady vzali?“dodal Hiss.
„Odpověď je prostá.“ roztáhl velitel ruce. „Někomu se povedlo zapnout jim naváděcí maják. To vy, mistře jedi?“
Konzul se usmál. „Nic to nebylo, jsou strašně neopatrní. Ale než se pustíte do debaty, jak jsem již řekl svým zachráncům, musím rychle na Correlii.“
Dafkin Kradur se vzpřímil. „A mi tě tam dostaneme.“ prohlásil náhle zvučným a jasným hlasem (u Muuna dost zvláštním). „Dalkwalker stejně chtěl na svoji rodnou Correlii zaletět.“ hájil návrh před společníky. „Kdo poletí se mnou?“
Byla to spíše symbolická otázka, takže se samozřejmě přihlásil Hiss a Von-Mal. Jedi byl ochotný se svézt, a Agamařan jim poskytl ještě jednoho ze svých bojovníků, na důkaz toho, že jeho národ se také zůčastní chystaného povstání. Kloni však zavrtěli hlavami. „Já bych se spíš někam zašil, jestli je vám vaše kůže milá.“ řekl Mynock, i když se mu samotnému jeho návrh příliš nelíbil. A Neyo to postřehl.
„Jsi takový zbabělec bratře? Zalézt, když můžeš být užitečný?“
Mynock se na bývalého komandéra ostře podíval. „Jak může být jeden voják užitečný? Podle mě jen tím, že přežije.“
Neyo se ale usmál. „Například tím, že získá další vojáky.“
Klon objasnil plán. Souběžne s výpravou Ebon Hawku si oni vezmou menší loď od Agamařanů a vydají se získávat nové odpůrce impéria v roli něčeho jako diplomatické skupiny. I oni dostali do začátku podporu od místních-pět mužů.
A všichni tak na večeři odešli s pocitem, že potkali nejlepšího člověka v galaxii. Velitel Kaptah jim ještě dodal pár dobrých rad a pro klony souřadnice povstání nakloněných nejbližších systémů. Jediovi pak řekl: „Mistře konzule, pro vás mám také něco užitečného, jak doufám. Tohle mi přinesli poslové z Naboo.“ A k překvapení všech a zejména Von-Mala vytáhl z kapsy holocron.
Zabrak se nezmohl na slovo. Až do chvíle, kdy jedi se zářícíma očima a nespočtem díků dar přijal. To se v něm pak probudily staré instinkty a on vykřikl: „To není možné! Vždyť to je můj holocron z Coruscantu!“
To Kaptahův pohled poprvé ztvrdl. „Pokud je to pravda, jak bych měl s holocronem naložit?“
A Von-Malova nová povaha opět zvítězila. Sklopil oči a řekl: „Sám bych ho jedimu dal.“
Tak to bylo vyřízeno, dojedli a přichystali se k odletu. Mynock s Neyem dostali nakonec ukořistěný imperiální raketoplán třídy theta(předchůdce lambdy, možno vidět na konci epizody tři, převážel raněného Vadera-pozn.autora), s čímž byli plně spokojeni, a navíc se s ním dalo snadno přelstit imperiály.
Hodinu nato odletěli každý svým směrem...
Komentáře
Přehled komentářů
ok ok já se počka :D natu šilenost :D
RE:............. :)
(orkin-ondřej rolník, 9. 7. 2010 8:54)dík :) už mám kus další kapitoly, ale teďkon čekám na informace o který sem požádal přímo na csfu, týkající se mí jedný šílenosti v příští kapitole ;)
.............
(boss, 8. 7. 2010 20:40)tak sem to dočel a dobri navrat semě libyl :D stale to umíš pokračuj dale ve tvorbě :D
konečně pokráčko :)
(orkin-ondřej rolník, 8. 7. 2010 10:26)kdo si to přečte, prosím o komentář ;)
..........
(boss, 10. 7. 2010 14:15)